Milí přátelé misií,
Zdravím vás z horkého, parného, přehorkého Mexika. Už po několik týdnů zde trpíme vysokými teplotami. Přestože jsem zde již devátým rokem, ještě jsem nikdy nezažil pocit 46 ºC. Poslední tři týdny se teploty moc nemění. Očekáváme deště na osvěžení, ale především aby nezaschla setba. Letos však pravidelné květnové deště nepřišly.
I rolník ve vzdálených vesničkách ví, co to je globální oteplování, ví, že se změnilo podnebí. Nemusí o tom číst. Čte knihu přírody. A tak i z džungle lidé ocení a pochopí úsilí papeže Františka o ochranu stvoření, o ochranu životního prostředí, neboť to má dopad i na mnohé jiné aspekty našeho života. Jedním z nich je i naše obživa a tím také hlad a chudoba.
Tento rok se mi změnilo působiště a opět se učím něčemu novému v tomto tak pestrém prostředí. V jedné menší farnosti na pobřeží zemřel spolubratr kněz a otec biskup mě tam poslal jako prozatímního faráře. Nějak stále ještě působím městské farnosti, kde jsem byl poslední tři roky, ale nové poslání vyžaduje hodně času: poznat situaci, lidi, sesbírat všechno to, co zůstalo otevřené po knězi, který náhle zemřel... A tak mi začalo nové misijní dobrodružství, s kterým jsem nepočítal. Najednou mám kostelíček blízko pláže, taková misijní idylka, kde však místní lidé pronajali nebo prodali svoje domky, aby měli z čeho žít a odstěhovali se o kus dál do vnitrozemí. Takže z místní komunity je zde velice málo lidí a většina jsou turisté - jak z Mexika, tak také z jiných částí světa. Proto mám v neděli kromě dvou mší ve španělštině také mši v angličtině. A tak se mám opět čemu učit, poznávat nové zvyky (jak se slaví popeleční středa či velikonoční třídenní v anglicky mluvících zemích jako USA, které jsem v životě ani nenavštívil). A jak se věnovat pastoraci turistů, aby lidé, co sem do kostela přijdou jenom na jednominutovou návštěvu, měli pěkný zážitek - při setkání s lidmi, s kostelem, s církví. Můj předchůdce zanechal malebný kostelíček a lidem se moc líbí. A tak se snažím, aby si lidé odnesli aspoň pěkný pocit, případně nějaké příjemné slovo či nějakou maličkost. Věřím, že moje jednominutová pastorace je může sblížit s církví a to se může potom zkonkretizovat ve farnostech, odkud pocházeji. A tak zasévám semínka, která neporostou v mé farnosti, ale někde přinesou užitek.
Samozřejmě že to není něco tradičního, kdy kněz pracuje ve vlastní (či pro vlastní) farní komunitu. Znamená to být k dispozici se všemi jazyky, které znám, být otevřen všem kulturám a formám prožívání víry. Tím nestavím vlastní farní komunitu, ale věnuji se univerzální církvi. Vždyt‘ církev je jedna a je všude. A já jsem dal můj život církvi. A vidím na lidech, že moje úsilí přinese plody někde na druhé straně zeměkoule, třeba v České republice (už jsem zde měl lidi od nás, co vlastně do kostela nechodí) nebo někde na Filipínách nebo v Holandsku či v Indii, kde také lidé mají velkou lásku k Pánu Ježíši.
Milí přátelé, děkuji vám za Vaši podporu stavby kaple svatého Pavla na předměstí města Cancun. Pomaličku pokračujeme, někdy se ptám, proč je to tak náročné a jak pochopit lépe místní mentalitu, když to opět vázne. Bůh má ale svoje cesty a chce nás naučit nejen pracovat k jeho chvále, ale především ctnostem. Děkuji vám za vaše modlitby a za jakýkoliv příspěvek. Pán Bůh vám zaplať!
S požehnáním
P. Jiří Brabec LCCancun/Puerto Morelos, Mexiko
Účet v CZ: 254268963/0600
